důkazní
[duːkazňiː]
právo
zřídka důkazový
[duːkazoviː]
právo
zřídka důkazný
[duːkazniː]
právo
vztahující se k důkazu 2 (prostředku potvrzujícímu zjištěné skutečnosti) • sloužící jako důkaz:
důkazní / důkazový materiál
důkazní prostředek kterým je možné zjistit stav věcí (např. výslech svědků, listiny, obhlídka)
důkazné svědectví
Z důkazního řízení jasně vyplynulo, že moje mandantka nikomu svým jednáním škodu nezpůsobila.
Nové důkazy nepřinesly zásadní změnu důkazní situace.
□ důkazní břemeno právo □ důkazní povinnost právo
povinnost účastníka řízení prokázat u soudu určitou skutečnost
□ důkazní nouze právo
nedostatek důkazů k prokázání nějaké skutečnosti v soudním nebo správním řízení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duːkazňiː]
právo
zřídka důkazový
[duːkazoviː]
právo
zřídka důkazný
[duːkazniː]
právo
vztahující se k důkazu 2 (prostředku potvrzujícímu zjištěné skutečnosti) • sloužící jako důkaz:
důkazní / důkazový materiál
důkazní prostředek kterým je možné zjistit stav věcí (např. výslech svědků, listiny, obhlídka)
důkazné svědectví
Z důkazního řízení jasně vyplynulo, že moje mandantka nikomu svým jednáním škodu nezpůsobila.
Nové důkazy nepřinesly zásadní změnu důkazní situace.
□ důkazní břemeno právo □ důkazní povinnost právo
povinnost účastníka řízení prokázat u soudu určitou skutečnost
□ důkazní nouze právo
nedostatek důkazů k prokázání nějaké skutečnosti v soudním nebo správním řízení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)